Konzultace je jako rande

Každá konzultace má svůj význam, ale ta první, ta je prostě nejvíc. Je to takové první rande, kde se oťukáváme navzájem. Téměř od první návštěvy a tím pádem na bezplatné konzultaci víte, že buď jo nebo ne. Nebavím se o penězích. Myslím tím, zda si budeme rozumět nebo ne. To je totiž mnohem důležitější. Je strašně moc prioritní, abychom se navzájem chápali, byli k sobě otevření a ohleduplní, uměli udělat kompromis a našli v sobě důvěru. Ono takové společné plánování může trvat i rok, ve výjimkách i více. A to už nějaký vztah je, co říkáte?

Ale jsme jen lidi. A po zkušenostech všichni víme, že neměl-li by to být vztah kvalitně oboustranný, raději půjdeme každý svou cestou. Na konečný výsledek by to mělo totiž obrovský vliv. A vy chcete mít přeci svou svatbu snů.

To mi připomíná dotazník. Před každou konzultací zasíláme zmiňovaný dotazník, se kterým má klient přijít na konzultaci. Spolu s dotazníkem je zasílán průvodní dopis, kde je psáno, jak jsou informace v dotazníku důležité. Bez nich nezle vypracovat cenovou nabídku, bez nich se rapidně prodlužuje konzultace atd. Přesto se najdou i tací, kteří přijdou s nevyplněným dotazníkem v ruce bez jediné čárky. Zaplať bůh, je takových klientů málo. Věřím, že neznají odpověď na styl výzdoby, nemají zarezervovaná řemesla, nebo že nemají HMG apod. Ale jak se jmenují, jaké jsou jejich zájmy, pro kolik cca osob obřad bude, to už by vědět měl před svatební konzultací každý. No co byste řekli na to, kdyby jste se měli setkat na prvním rande ve vegetariánské restauraci, jelikož jste se zmínili, že jste vegan a protějšek by zamluvil místo v restauraci, kde hlavním chodem jsou pečená kolena? Možná, že by nějaký vztah ani nestačil začít.

V dotazníku je také taková malá poznámka o tom, jak moc je důležité být otevření a upřímní. Vím a cítím, jak se na první návštěvě nikomu nechce mluvit o intimnostech svého života. Někdy se pravdu o rodinných vztazích dozvíme až týden před svatbou, kdy klient přizná, že mu bylo hloupé před tím o tom hovořit. Zrovna rodinné vztahy jsou pro koordinátora a scénáristu velmi důležité. Můžeme předejít nepříjemnostem u zasedacího pořádku rozvedených rodičů, vyřešit kdo s kým půjde ve svatebním průvodu atd. A věřte nebo ne. Každý má kostlivce ve skříni. Já jsem například měla svatby dvě. Tu první mi zkazil můj táta. Hodně pil, nechoval se nejlépe a byla mi hanba. Styděla jsem se o tom mluvit předem. Každý z hostů mu nalíval panáka, jelikož nikdo nic nevěděl a připít si s otcem nevěsty je přeci fajn. A pak už ho jen vyváděli. I když. Zkazil něco, co už vlastně zkažené bylo. A protože to bylo zkažené, včas jsme manželství ukončili. Avšak svou druhou svatbu jsme si s druhým manželem užili naplno. Nejen, že on je ten pravý majitel mého srdce, ale tátu už jsem prostě nezvala. Řekla jsem si, že je to má svatba, a že si jí zkazit nenechám. Mluvila jsem o tom nahlas. Asi právě proto jsem se dokázala srovnat se svými výčitkami, že jsem svého otce nepozvala na svatbu. Pozvali jsme ho z manželem na večeři, vysvětlila jsem mu, proč jsem ho na svou druhu svatbu nepozvala. Pochopil to. Možná mu nic jiného nezbývalo. Ale já to brala jako fakt, se kterým nešlo hýbat. Znám ten pocit, když není všechno, jako rádo-by u ostatních. Ale i ti ostatní mají svá tajemství, jen si je každý drží pod pokličkou a my je nevidíme.

Pak přichází otázka, když si plácneme, kolik je nutných konzultací? Toť otázka. Ve většině případech stačí první konzultace a pak se vše řeší mailem nebo sms. Pokud chce klient ale nabídku vysvětlit osobně, jsou-li nějaké úpravy ze strany klienta, je zapotřebí konzultací více. Také u větších projektů je lepší start neuspěchat. Dobrý začátek znamená i dobrá konec.

Někdo touží neřešit vůbec nic nebo nemá času nazbyt a chce si užít až svůj slavný den, je dobré nechat vše plně v naší kompetenci.

Příště se posuneme k nabídkám, co je tvoří a co je může ovlivnit.

Vaše Jitka